O balónovém létání

Dva druhy balónů

Aerostaty využívají ke vztlaku, čili síle, která vynese posádku do výše, medium lehčí než vduch. U plynových balónů jsou tímto mediem vzácné plyny, obvykle helium nebo vodík. Plyn vyplní uzavřený textilní obal, pod nímž je zavěšen koš pro posádku. Montgolfiéra, čili česky horkovzdušný balón, je letadlo, jehož vztlak tvoří ohřátý vzduch.Ten je lehčí než vzduch v okolním prostředí balónu. Takový balón byl prvním vzdušným prostředkem umožňující lidem ocitnout se ve třetí dimenzi. Více než dvousetletou tradici začali v roce 1783 bratři Montgolfierové balónem vyrobeným z taftu, s roštem, kde spalovali slámu, a s vybranou posádkou - kohoutem, beranem a kachnou. Dnešní horkovzdušný balón je vyroben z polyesterové textilie odolné proti vysokým teplotám, koše jsou pletené z proutí. Speciálním hořákem ohřívaný vzduch v obalu malého sportovního balónu o objemu 2 200 m³ unese třísetkilový balón, tříčlennou posádku a palivo - propan v ocelových láhvích, postačující na dvě hodiny letu. Novodobou historii ballooningu v Evropě obnovili v roce 1966 Angličané.

Princip letu balónu

Pilot mění velikost vztlakové síly u plynových balónů usypáním písku, který v pytlících veze s sebou, čímž přivede balón do stoupání, případně odpuštěním plynu pro sestup. Do obalu horkovzdušného balónu pilot zatopí výkonným hořákem aby vzlétl, nebo nechá horký vzduch vychladnout, případně proces urychlí odvětráním vypouštěcím ventilem a tím uvede balón do klesání. Směr a síla větru určuje kurs a rychlost letu balónu. Vítr má v rozdílných výškových hladinách rozdílný směr, nastoupáním nebo sklesáním do příznivé vrstvy tedy pilot balón řídí. Podmínky pro klidný let balónem splňuje obvykle ranní a podvečerní počasí. Balóny nelétají v poledne letních dnů, kdy pálící slunce způsobuje termické vertikální proudění se silnými větrnými poryvy. Létat balónem se dá ve výšce korun stromů nebo se může nastoupat do několika kilometrů, světový výškový rekord je téměř 17 kilometrů. Hodina ve vzduchu s přeletem lokality rozlohy velkoměsta v délce 20 kilometrů je typickým příkladem běžného balónového letu.

Stavba horkovzdušného balónu a co je k letu potřeba

Balón tvoří proutěný koš pro posádku, výkonný hořák připojený na zásobníky paliva - letové láhve s propanem umístěné v rozích koše a obal, textilní část, která pojme ohřátý vzduch. Do povinné výstroje a výbavy patří navíc letecké přístroje a vysílačka. Pro nafouknutí balónu na zemi se používá speciální ventilátor. K transportu sbaleného balónu lze použít přívěsný vozík za osobní auto, nebo dodávku.

Posádka

Posádku tvoří pilot, který letí buď sám, pokud velikost balónu, čili objem horkého vzduchu, nedovolí zatížit koš více, nebo v obvykle větších balónech letí s posádkou. Největší pasažérské balóny pro vyhlídkové lety pojmou i 12, některé dokonce 30 lidí v koši. Dobrá týmová práce je předpokladem pro provoz balónu. Zatímco pilot a posádka letí, doprovodné auto s transportním přívěsem následuje balón, pomáhá s jeho vzletem a sbalením po přistání. Čtyřčlenný tým je ideální pro sportovní ballooning.

Bezpečnost při létání balónem

Statisticky je balón nejbezpečnějším leteckým prostředkem. Nehod s fatálními následky je minimum a výjimečné úrazy končetin jsou často následkem "dlouhého" přistání v náhle zesíleném větru. Přestože je ballooning tak krásný, je to "nepřirozený" pohyb ve třetím rozměru, tedy tam, kam příroda člověka nepředurčila, proto je velká zodpovědnost a ostražitost zcela na místě.

Jak se létá?

Balón nepotřebuje letiště ani hangár. Není letadlem, které létá z jednoho konkrétního místa do druhého. Jako prostředek zábavy a nosič reklamy se provozuje nad atraktivními lokalitami. Let balónu s ohledem na množství paliva trvá obvykle jednu až dvě hodiny. Protože bezpečnost letu předpokládá vhodné, nepříliš větrné počasí, překoná balón málokdy vzdálenost větší než 15-20 km. Posádka s balónem přijede na vhodné startoviště, kterým může být libovolná louka, hřiště, strniště, kde je volná plocha velikosti tenisového kurtu. Obal balónu se roztáhne v celé délce, karabinami se připne k zatím ležícímu koši, na němž jsou pevně vztyčeny hořáky a v rozích připevněny palivové láhve a ventilátorem se do balónu nažene vzduch. Potom pilot opatrně obal vytápí hořákem, balón se vyrovná do letové pozice, nastoupí pasažéři a dobrodružství může začít. Nelze přesně určit, kam balón poletí a kde přistane. Pilot vybírá místo vzletu s ohledem na směr a rychlost větru. Vítr unášející balón často nefouká ve všech výškách stejným směrem, manévrováním v různých hladinách, kam pilot balónu lehce nastoupá nebo sklesá, tedy ovlivňuje směr letu. Zhruba po hodině letu vybere vhodné místo pro přistání, nad které sklesá a přistane.