Létání pro zábavu

Vznést se! Tato základní touha se nezměnila a je stejně silná jako touha každého z nás být šťastný. Některým lidem stačí ke štěstí procházka přírodou, na někoho působí pěkná báseň a my - nadšenci pro létání - se celý rok snažíme, abychom strávili těch několik krásných chvil mimo pevnou zemi, mimo každodenní starosti. Věnujeme se letectví, abychom společně s ostatními alespoň na hodinu překonali zemskou tíži a vstoupili do nekonečného prostoru nad námi. Jsme novodobí námořníci opouštějící každodenně své zavedené přístavy, abychom dopluli uprostřed nekonečného vzdušného oceánu k poznání něčeho, co nepochází z tohoto světa.

Ale co je dnes letectví? To pravé vzdušné dobrodružství, se v tomto století odehrává mimo naši planetu. Naše stroje přistávají na Marsu, na měsících velkých planet a létají v nekonečném prostoru oběžných drah planety Země. Kolem Země každodenně „jezdí“ dopravní letadla, ty tryskové tramvaje převážející miliony lidí za poznáním, odpočinkem nebo prací. Tisíce helikoptér pomáhají lidem v nouzi nebo zajišťují bezpečí a pořádek. A zároveň se tím leteckým rejem proplétají všichni ti báječní muži provozující své létací stroje jen tak, aby se vznesli.

K nim patřím i já. Létám s balónem. Nebo přesněji řečeno můj balón létá se mnou. Protože to nejsem já, kdo létá - to ten původní stroj z roku 1783 který mě občas vynese, překoná zemskou tíži, mé každodenní starosti a vydá se se mnou k nebi. Do míst, která byla po staletí předmětem lidské touhy. Všichni, kdo létali před námi, už předali štafetu letectví do profesionálních rukou, nám však ponechali to podstatné: možnost létat jen tak. A tak každý den nafukujeme balóny, otevíráme hangáry travnatých letišť, balíme padáky, nahříváme motory a s nadějí sledujeme meteorologické předpovědi. To proto, abychom pak s nadšením, touhou a trochou nejistoty vstoupili do prostoru nad námi. Stejně, jako to dělali průkopníci před námi a budou dělat i nadšenci pro létání po nás.

Nebojte se vznést!
Aleš Kubíček, pilot horkovzdušného balónu